Ženství
Albánie je země, která si mě okamžitě získala, a v této krásné zemi vznikl i jeden ze tří dovolenkových obrazů. Oliva, která je na obraze, skutečně existuje, a dokonce i žena, která se dívá jakoby do dáli, se mi ukázala.
Tato oliva je pro mě symbolem ženské síly. Přestože jí uřízli korunu a tím ji sesadili z pomyslného trůnu, nedala se. Prostřednictvím nových větévek vyrážíjejí síla znova a znova k nebi. Už není královnou, ale moudrost, vědomí krásy vlastního těla a duše, jen to, že je, dokáže kolemjdoucí potěšit, pozvednout, obohatit. Jen si jí všimnout. Jsem šťastná, že můžu být několik dní v její němé, přesto mluvící přítomnosti.
Nejdřív si ji načrtávám obyčejnou tužkou. To mi trvá jedno ráno. Celý den přemýšlím, jaké asi použiji barvy. Cítím, že to nebudou reálné barvy – cítím něco víc. Večer už se nemůžu dočkat rána v mírném napětí, protože pořád ještě nepřišla informace o barvách. Když dosedám v ranním svěžím vzduchu na kamennou zídku a kochám se pohledem na tu krásu, vím, … že nic nevím. Ještě chvíli sedím a nic. Dobře, tuto situaci znám. Dávám vše všanc „náhodě“, ačkoli dávno vím, že vůbec žádná náhoda není. Sahám poslepu do krabice s barvami a vytahuji modrou … jo, proč ne, sice jsem si to spíš představovala v šedozelených odstínech olivy, ale proč ne. Pak sahám znova poslepu do krabice – stříbrná. A tak to dělám až do konce. Ve chvíli, kdy vytahuji růžovou magentu, se musím zasmát při představě Zdendovy reakce. Přesně je mi jasné, jak se bude tvářit na „sladký“ obraz. Ale neva, já za to přece nemůžu.
Ano, tenhle obraz je fakt jen pro ženy a všem ženám, které se nestydí za svou ženskost. Dřív by pro mě byl kýčem – nevymyslel slovo kýč nááááhodou muž? Miluju muže a Miluju olivy!!!
