Krásné ráno prožité se Zdendou a bez dětí se pomalu přelévá do dopoledne. Zatímco se Zdenda ještě převaluje v posteli a v hlavě mu určitě probíhá, kam se dnes vydá na svém miláčkovi s pedály, já už kloužu štětcem po desce. Díky babičce a dědovi máme možnost většinou jeden den v týdnu prožít po svém, bez dětí. Začneme se Zdendou společně, pak se na část dne oddělíme a trávíme čas po svém a pak se setkáme už i s dětmi všichni na konci dne. Je to ten největší relax, za který neustále děkuji, a babičku s dědou vnímám jako dar.
Mám velikou chuť už několik dní tvořit s modrou a zelenou barvou. Vůbec mám tento rok takový, na mé poměry hodně světle modrý a tyrkysový. Tyto barvy mi dělají dobře.
Obraz vzniká pod velkým vlivem právě dočtených knížek od Kinslowa – „Tajemství kvantového léčení“ a knížky od …………… „Musela jsem zemřít“. Obě ve mně zanechaly hluboké otisky.
V poslední době pozoruji a vnímám, jak všichni docházejí ke stejné věci a to je NIC, NULA, PRÁZDNO. Jen každý po svém. Někdo vědecky, někdo lidsky. A jak říká Ivanka Adamcová – vše je správně – a to mě baví. Super je, že v dnešní době to jsou obyčejní lidé, kteří to umí nám obyčejným lidem předat, a nikdo jim v tom nebrání.
Zkrátka mám pocit, že tenhle obraz je skoro NIC. Možná spíš proces Eufeelingu – cesta k NULE – ke stavu bytí v Jednotě. No, radši končím, filosofie mi nejde (proto maluji). Každopádně je čistý, takový vánek v hlavě, jeden z mých nejoblíbenějších a já ho miluju!!!
