Jak obrovsky zvláštní místo je právě tohle. Lesy kolem Valpisy jsou krásné, vzdušné. Ale tohle místo je temné, stromy jsou nezvykle vysokánské a porostlé popínavými rostlinami. Jsou umístěné na úpatí strmé hory, takže tvoří takovou ohraničenou propast. Také po zemi se plazí rostliny. Jen středem této „mýtiny“ proniká světlo. Až když zvednu hlavu do korun stromů, dochází mi to. Jsem pod vodou. Jsem ve vodním světě a mezi korunami skrze hladinu proniká lomené světlo na dno, kde právě sedím na potopeném kmeni. Silné místo. Cítím tady tolik energie. Miluji totiž vodu. Štětec mi lítá po plátně a já ho nemůžu zastavit. Teď ty koruny stromů, které se nade mnou tyčí do obrovské výšky. Ještě je to málo, ještě tam potřebuji ty cákance. A světlo! Jo, až teď můžu odejít. Byla to smršť na dně. Magické místo, tajemné, tmavé, ale přesto ve světle, zkrátka podvodní svět. Miluju pohled vzhůru!!!
