Kurzy, na které jezdím, jsou neplánované a přicházejí tak nějak samy podle toho, co právě cítím a co potřebuji. Jeden je však pravidelný a ten si nenechám ujít. Je to transovní tanec s Rishim Vlote a Zdendou Vilímkem (skvělý německý šamanský bubeník a skvělý český hráč na didgeridoo, kytaru a další všemožné nástroje). Musím říct, že je to vždy húúúúústýýýý. Letos mimo jiné zážitky (např. chození přes žhavé uhlí) jsem si při transu přišla na to, odkud pramení můj strach ze tmy. Neznamená to, že už ho nemám, ale mohu s ním pracovat, pojmenovávat a sledovat, co ve mně spouští.
Jedna z posledních technik byla „jen“ taková meditace spojená s odpuštěním Ho'ponopono. Ho'ponopono je stará havajská technika, pomocí které se čistí vše, co ve vás vyvolává negativní emoce. Je to odříkávání čtyřech slov za sebou: Omlouvám se, Miluji tě, Prosím, odpusť mi, Děkuji. Více se dočtete v knize Svět bez hranic od Joe Vitale . Slova Ho'ponopono jsem si dala do melodie a zpívám si je, když jsem nervózní, mám z něčeho strach, něco mě bolí nebo jen tak pro dobrou náladu – uklidňují mě.
Rishi nás instruuje. Představ si, že máš v ruce pampelišku a ve chvíli kdy sobě nebo někomu odpouštíš, foukneš do pampelišky a s chmýříčky odlétá všechna bolest, žal a utrpení. Už to není – je to pryč. Už je jen Miluji a Děkuji. Náááádherný příměr a já věděla, že je to obraz, který namaluji. Už dlouho mám v hlavě pampelišky a teď je ten pravý moment. Po meditaci dostáváme čas, být sami se sebou a svými myšlenkami. Je mi krásně, čistě. Beru štětce, barvy a plátno a už sedím na kraji sluncem a pryskyřicí provoněného lesíka pod meditačním centrem Sammasati kdesi v nádherných severních Čechách. Vím jen, že to bude bílá pampeliška jako symbol lásky a síly odpuštění. A je tu! Miluju chmýří z pampelišek (když ho nemám zrovna v nose).
