Obraz Soukolí je jeden z mála, o kterém jsem měla představu, už když jsem ho šla malovat. A musím vám říct, že to je nejtěžší. Když malujete a barvy, tvary a motiv vám vznikají spontánně, intuitivně, je to super. Ale když má člověk představu nebo vizi, a teď má malovat, je to občas boj. Jak vznikal?
Sedím s dalšími čtyřmi ženami u Magdy na Lipnici v útulné místnosti osvětlené svíčkami a stojací lampou. První víkend ze série čtyř je zaměřen na rodinu. Tady už mám z minula hodně odmakáno. Vlastně mých prvních zhruba pět let (kdy jsem začala na sobě „pracovat“) se točilo více či méně kolem mamky, taťky a dětství. Fakt jsem toho v sobě měla docela dost a to považuji moje dětství za šťastné. Tenhle víkend je pro mě takovou odměnou, protože všechny aktivity prožívám už bez velkých emocí a vlastně si ho užívám.
Jedna z aktivit mi přináší právě tuto vizi – obraz. S velkou láskou skrze mne prochází horizontálně linie mužů vpravo a linie žen vlevo. Já jsem taková světelná lázeň, kterou prostupují a za mnou vychází „čistí“ (není to to pravé slovo, ale lepší mě nenapadá). Byl to náááááádherný pocit. Velký mír a všechny bez rozdílu vnímám jako krásné bytosti, jako moudrost rodů, jako můj základ. A že strýček z taťkovy strany mi v minulosti dal zabrat.
Moje kamarádka Lenička plánuje krásnou akci. Víkendové setkání žen – maminek (dnes už většinou babiček) s dcerami (já a moje kamarádky) a sestrami. Moc se na to těším, protože na společné ženské akci s mojí mamkou jsem ještě nikdy nebyla. Bude to krásné, veselé a hluboké. Těším se na to. A myslím, že tenhle obraz by tam neměl chybět.
