Krásné místo mezi svažitými loukami u studánky je zasvěcené rakovi. Nádherná, čistá studánka s chladnou a osvěžující vodou láká ke klidnému posezení a výhledu do přírody. Když mi vzniká „planeta“ uprostřed plátna, cítím, že tam musí být někde ten zajímavý strom, který zpevňuje břeh nad studánkou. Maluji ho a kořeny, které se plazí nejdříve po břehu, než zavítají do hlubin Země, mi najednou vyjeví koně vzpínajícího se na zadních. Neuvěřitelný – to je Pegas s křídly!
Už dlouho mám sen, že bych se chtěla naučit jezdit na koni. A teď, když naše malá Kamilka je taková koňačka, se to nabízí. Chodí do ponyklubu, kde se učí starat o koně a občas také jezdí. Běžně nám doma zvedá kopyta (nohy), podpírá si je o stehno a čistí střelky od kamenů a hlíny. Že by tenhle obraz byl nakopnutí? Už začni!
To bylo před rokem. A teď? Už dva měsíce vyrážím za koňmi a učím se jezdit. Neskutečně mě to baví! Mám pocit, že už jsem to někdy dělala, že je to pohyb, který znám. Asi před 14 dny jsem vzala Kamilku s sebou. Ona jela na malém bílém koníkovi a já jela vedle ní na velkém bílém. Bylo to náááádherný. Ten pocit společného prožitku – já a moje dcera, moje Kamilka! Bylo by krásné, kdyby každý rodič měl se svým dítětem alespoň jeden koníček, který by je spojoval. Aby si rodič dokázal představit, co dítě cítí, aby to cítili společně.
