Podle názvu by se zdálo, že vodnář je spojen s vodou, ale není to úplně tak. Vodnář je vzdušné znamení a motýl je jedním z atributů.
Dost často mám potřebu malovat kruhové tahy štětcem. Tady to je jinak. Tahy v podkladu směřují shora dolů, jakoby po mírně esovité cestě. Už když jsem tady stála s Fredym při procházce, zažila jsem zajímavý pocit. Ale než vám ho popíšu, musím vám přiblížit Fredyho.
Fredy je Luisin partner (je mu kolem sedmdesáti, ale vůbec na to nevypadá). Museli byste ho vidět. Je to tvrdou horskou prací osvalený skřítek, který nosí pořád opasek, na kterém má v pouzdře zavěšenou mačetku na prosekávání rychle zarůstajících horských cestiček, malý kbelíček na plody lesa a kdoví co ještě. Rozmlouvá s různými lesními bytostmi a vlastně mám pocit, že on je skutečný skřítek. Když jsem ho viděla na videích v Čechách s Luisou, připadal mi jako takový její posluhovač. Takový nijaký chlap s mastnými vlasy. Říkala jsem si, co to je za chlapa? Ale až tady jsem pochopila, že mi je lidsky daleko bližší než Luisa. Jeho propojení s přírodou je neskutečné nebo spíš skutečné. Když jsem ho viděla, jak se pohybuje po lesích Valpisy, došlo mi, že tady je doma.
Když jsme stáli na tomto místě, Fredy něco vyprávěl a naše oči se setkaly. Má jasně modré oči. Nemohla jsem uhnout pohledem a zdálo se mi, že to trvalo minimálně minutu. Přestože něco povídal, já jsem slyšela z jeho očí: „Vítej doma.“ Bylo to krásný. Celý pobyt na Valpise byl pro mě o mém setkání s přírodou, o strachu a o srdci. A to vítej doma jako kdyby skrze Fredyho říkala příroda. Miluju přírodu!!!
